Expozice byla vytvořena u příležitosti znovuotevření Velké synagogy v Plzni po dokončení druhé etapy její rozsáhlé rekonstrukce. První etapa probíhala v letech 1995-1998, druhá v letech 2019-2022.
Úvod
Více než tisíciletá historie židovského osídlení Českých zemí započala příchodem kupeckých skupin z Východu; dříve téměř rovnoprávné postavení Židů se rapidně zhoršilo v souvislosti s prvními křížovými výpravami a zvláště počátkem počátkem 13. století po IV. lateránském církevním koncilu, který přijal řadu diskriminačních usnesení a také dogma o dědičné vině židovského národa za ukřižování Ježíše Krista. Celá staletí trvající následná společenská a ekonomická segregace byla provázena různými formami dalších perzekucí - od vyděračského vymáhání zvláštních poplatků přes administrativně omezovaný počet Židů v zemi či počet nově uzavíraných sňatků až po projevy násilí a pogromy. Židé nesměli vlastnit půdu, zabývat se zemědělstvím a řemeslem, usídlovat se mimo vyhrazené čtvrtě, museli být označeni zvláštním oděvem či potupným znamením, zákonem byli omezeni i v právu na obranu, neboť nesměli vlastnit zbraně.
K značnému uvolnění došlo po roce 1848; byla zrušena ghetta, některé diskriminační zákony, Židé získali svobodu pohybu a usídlení. Ústavou z roku 1867 byli formálně zcela zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem. Období dosud nepoznané svobody - sice provázené občasnými skrytými či veřejnými projevy antisemitismu, v němž se významnou měrou podíleli na ekonomickém, společenském a kulturním rozmachu Českých zemí a později nově vzniklého Československa, však trvalo pouhých sedm desetiletí.
Od podzimu 1938 do konce II. světové války trval největší a nejdůslednější pogrom v dějinách, během něhož byli téměř zcela zlikvidováni Židé z velké části Evropy; nejvíce obětí bylo z obsazených polských a sovětských území - 4 565 000. Mezi celkovým počtem 5 820 960 Židů zavražděných během války bylo i 277 000 česko-slovenských občanů.